Vyhledat

Proč není dobré nikomu nic vracet

Začnu příběhem ze života. Před dvěma lety jsme si pořídili kočku, která měla po roce dvě koťátka. Jako prvorodička ten porod neměla úplně lehký, a možná proto po pár týdnech jich měla už dost, a došlo to až tam, když kolem ní procházeli, útočila na ně, a hlavně na kocourka. Byla celkově podrážděná a nevrlá. Říkal jsem jí, "však až dospěje, bude se bránit a vrátí ti to". Kocour dospěl, mezitím jeho mamka porodila další koťátka a svou podrážděnost a nevrlost si tím druhým porodem a péčí o nové koťata opravila. Pak už z ní byla zase milá a přítulná kočka. Jenže dospělý kocour začal naplňovat slib, že se jí to vrátí. Dnes když jsem slyšel opakovaně za poslední měsíce ze zahrady souboj a kočičí řev, vyběhl jsem a zakročil. Když jsem držel kocoura a vychovával, uviděl program, který jsem zasadil "však až dospěje, bude se bránit a vrátí ti to" ano, dělá to.


Ale je to užitečné? Nebo proco je to dobré? Proč máme potřebu někomu něco vracet, nebo chtít, aby se mu vracelo? Nevytváříme tím my tu karmu? Z hlubšího pohledu to jsou naše emoce, které nám ten člověk spustil nebo otevřel.


Když jsem byl v Indii na Oneness Universitě, Sri Bhagavan, osvícený Avatar říkal, že všechny emoce, které zažíváme a máme v sobě jsou staré. Není nic nového, co bychom získávali, protože jsou součástí naší historie a kolektivního vědomí po miliony let. A získáváme je během prenatálního období, v porodu skrze rodiče a okolí a ti si vše zase nabrali v tom jejich počátku, atd., atd. Jedeme tedy dokola. Takže jsem pochopil a taky to tak předávám, že vše, co zažíváme a myslíme si, že kvůli druhým lidem, jsou jen emoce, které nám oni spustili, zmáčkli čudlík a ukázali, podívej, tady ještě máš něco, co je potřeba prožít. Tedy přichází a mačkají čudlíky proto, abychom vynesli na povrch něco, co neseme a co je zde po mnoho generací a životů. Prožitkem emocí se uvolňuje energie, vyrovnává karma, dostáváme milost, očišťujeme se.


Existuje jeden základní princip. CO SE DOSTANE NA SVÉ MAXIMUM, STÁVÁ SE SVÝM OPAKEM. A proto, není dobré nikomu nic oplácet, vracet a přát něco zlého nebo špatného, protože je to kruh, to co jsme my vyslali, se nemusí vrátit mu, ale nám. Samozřejmě tomu druhému se taky nemusí dařit nebo se nemusí zrovna cítit z naší energie skvěle. Říká se tomu jednoduše prokletí, když nám někdo něco nepřeje s patřičným emocionálním nábojem. A takových prokletí může mít člověk desítky. Samozřejmě lze to i vyčistit pomocí harmonizačních technik, ale to už je jiné téma. Tedy daný člověk, který nám nějak "ublíží" přišel jen proto, aby nám pomohl. Když se na to podíváme jako na celek v celém našem životě, rodině, státu, planetě. Všude nalezneme stejné principy. Mačkání čudlíků. A proč se to vlastně děje? Protože jsme v transformační době, přecházíme do další úrovně existence, ať už jako jednotlivec, i jako celek.

Chtít něco vracet, nebo aby se něco někomu vrátilo, je třeba zastavit. Ale chápu, že v sobě člověk nese emoce, které nedokáže zpracovat jiným způsobem, než je vypustit na druhého. Svým způsobem je to úleva, ALE.... dočasná, stane se to znovu, stále dokola, dokud se nepodíváš dovnitř, nezvědomíš si sám sebe v této lekci a nezůstaneš v tom naplno sám, neprožiješ vše ve svých emocích, aniž by si je házel na druhého.


Už i Ježíš to řekl, když vám někdo dá facku, nastavte i druhou tvář. Spousta lidí se začne bránit, ale je třeba pochopit, že soubojem nic nevyhráváme. Pokud ta facka ve mě něco vyvolala, prožiju si své... nebo se ptám, proč jsem si ji zasloužil? Možná zjistím, že jsem něco nevědomě (nebo možná vědomě) udělal nebo měl přístup jiný než bych měl mít. Je třeba být plně vědomý ve svém životě, v přítomném okamžiku. Nakonec stejně zjistíme, že všechny cesty vedou do srdce a je jedno jestli to trvá půl života, pět nebo tisíc let.


Takže jestli někomu něco vrátím (a nemyslím tím vypůjčené knihy), nebo přeju mu něco nepěkného je volba na mě, protože to vracím zase zpátky sobě. Není to srovnávání karmy, ale udržování při životě. A chci to? ;-)

Tuto lekci jsme si jako duše vybrali. A je to jen na nás, jak k tomu přistoupíme a kdy.


Je čas být v srdci, kde je mír, a karma končí, když se tam dostaneš.


Nemusíš spěchat, máš veškerý čas vesmíru.


Lukáš




223 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše