Všichni to známe, něco pěkného jsme zažili... Obvykle na jiném místě, než obvyklém :-)
Může jít o dovolenou, výlet, návštěvu určitého místa, setkání s blízkými lidmi, požitek z chuti, či jakýkoli jiný zážitek. A říkáme si: sem ještě pojedu, to ještě někdy ochutnám, udělám, chci to zažít znovu. Máme ve vzpomínkách událost, která nás zasáhla, ulpěla v nás a občas si ji třeba připomínáme přes fotografie. Někdy se snažíme opakovaně jezdit na dovolenou na stejné místo, oslovovat stejné lidi, přátelé, bývalé lásky. Vracíme se do dětství, puberty, dospívání, k prvním láskám, chceme si koupit stejné bonbony, jako jsme jedli v dětství, dokonce chceme aby naši blízcí, či děti dělaly stejné koníčky, měly stejné hračky, následně povolání apod. Cítíme popud obnovit něco z minulosti, protože nám tehdy bylo dobře/skvěle/úžasně, zažívali jsme něco POPRVÉ. Máme vytvořenou tzv. kotvu v minulosti skrze pocity a emoce. Jenže?.. nefunguje to. Už nikdy nezažijeme stejné pocity, jako tenkrát, nikdy nepřijde stejná konstelace, stejný okamžik jako tenkrát. Ani VY, ani lidé už nejsou stejní jako tenkrát, a ani pocity neresuscitujeme a nezažijeme stejné.
A víte proč? Protože každý okamžik je originál, každý okamžik je přítomnost v TEĎ. A proto bychom měli každý moment prožívat jako poprvé a zároveň naposled. Protože již nikdy se to nebude opakovat. Přítomný okamžik je pouze jeden, nyní, teď. Je neopakovatelný, je úžasný, plný energie a požehnání a měli bychom být vděční za to, co prožíváme se svými blízkými. Měli bychom se učit nelpět na minulosti, nechtít ji vracet a opakovat, protože to nelze.
Když náš život končí a zestárneme, je příjemné vzpomínat na všechny okamžiky, které zůstaly v našem srdci. A víte co? Když zemřeme, chceme jít na Zemi znovu, chceme si zažít ty úžasné a kouzelné přítomné okamžiky. Když odcházíme, říkáme si, bylo to tak krátké, tak rychle to uteklo a (nejen) proto se vracíme zpět.
A co vy, držíte se minulosti nebo si užíváte přítomnost?
www.oazahalenkovice.cz
